Dle předpokladu při cestě přemýšlím… kde se nalézá domov? Je v místě, ve věcech, v těch dvou batozích nebo v lidech?
(Starý) neopouštím, jen vyrážím do jeho (nové) části.
Vítejte v poušti…
První fotka roku 2018. Focena 4.1. večer. Vlastně ještě nyní váhám, patří-li sem. Ale ano… příběh má. Pořízena je na… „dělnické ubytovně“ v Mladé Boleslavi kam jsem se, díky jistým okolnostem a z jistých důvodů vydal, vědom si luxusu nenutnosti a plné dobrovolnosti tohoto kroku, pracovat.
Občas slýchám o krocích mimo komfortní zónu, a že život je takový jaký si jej člověk udělá. Neříkám že to není pravda, že to (nikdy) neplatí. Jsem si ale také vědom, že vždy záleží na straně stolu u které člověk sedí – že ne všechny karty jsou rozdány „fér“. Jsem zvědav dozvím-li se, pro kolik kolegů je tohle místo kde chtějí být a život který chtějí žít.
Ano, jsem si vědom svého luxusu, svého štestí na pozoruhodné lidi které jsem potkal, svého štěstí na pár přátel kolem mne.
Vítejte v poušti… máte jen vlastní ruce a to co máte v malém batohu na zádech.
První poslední krok
Ne, tohle není autorská umělecká fotografie (cha), tohle je … dokument. Je to poslední, respektive jeden z posledních, protože ten opravdu poslední bude za pár dnů v noci (a bude se blbě fotit), kroků ze zaměstnání kde jsem strávil posledních 19 let. (Ano, devatenáct). Je to krok z minulosti do budoucnosti. Je to krok kupředu. Je to krok do neznáma. Je to krok do jiné země. Je to také první krok tohoto blogu. Nechci zde psát žádná moudra ani srdceryvné úvahy. Záměrem jsou fotografie s příběhem. Pokud velký šéf nahoře dá – podaří se mi nějaký obrázek, a budu mít k němcu co napsat, dát mu další rozměr, bude to zde.